Entlebušský salašnický pes
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničtí
Výška v kohoutku: Pes 65-72 cm, fena 60-68 cm
Hmotnost: 25-30 kg
Země původu: Švýcarsko
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Honácký pes
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny.
Srst je krátká, s hustou podsadou. Srst je černá s bílými a rezavohnědými, případně žlutými odznaky, které vždy oddělují černě a bíle zbarvenou srst. Uvolněnou podsadu musíme v období línání vyčesat dřevěným hřebenem s řadou dvojitých kovových zubů. Mimo toto období srst nevyžaduje příliš péče. Živý, temperamentní, vyrovnaný, odvážný, nepodplatitelný, dobrý hlídač, čilý, inteligentní a učenlivý. Jde o plemeno služebních psů. Druhé označení je Entelbuch. Silný pevný pes, skoro čtvercového tvaru. Hlava je svojí velikostí úměrná tělu, přechod z čela na čumák je ladný, lebeční část plochá. Uši jsou visící. Ocas býval většinou kupírovaný. Teď bývá dvou druhů: od narození krátký a normální délky, je lehce nasměrován dolů. Tito salašničtí psi potřebují mnoho pohybu a činnosti. Nikdy si nemyslete, že se vám pes přizpůsobí. Je náladový a nejistý, odsoudíte-li jej ke třem krátkým procházkám za den. Tito psi jsou vázáni na svůj pozemek, a proto neutíkají. Psi tohoto plemena jsou vhodní pro sporty. U tohoto psa je rodina na prvním místě. Toto je n avíc vlastnost, kterou mají všichni švýcarští salašničtí psi společnou. Tento pes vás varuje pokud se něco děje. Vůči cizím lidem se často chovají vyčkávavě a určitě je ohlásí. Většina z nich vychází dobře s dětmi a nemají problémy ani při kontaktu s dobytkem a dalšími domácími zvířaty. Entlebušský salašnický pes reaguje nejlépe na vyrovnanou a láskyplnou výchovu. Jeho pán musí mít pevnou ruku a být vždy důsledný. Využijte období socializace co nejlépe, aby tento pes, který se velmi rychle učí, získal co nejvíce pozitivních zkušeností s ostatními zvířaty, lidmi a situacemi. Toto plemeno nepatří do boudy, rádo je však venku se svým pánem. Plemeno švýcarských pasteveckých (salašnických) psů, známe již z dávnověku. Pochází z tibetských psů, podobných dogám. Vývoj byl ukončen v 19. století v Entelbuchun ( na pokraji Lucernu, Švýcarsko), odtud také plemeno dostalo svoje jméno. Nejmenší pes ze skupiny Zennehundů. Využívá se k pastvě a ochraně skotu i práci na farmě. Za hranicemi Švýcarska je málo známý.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ