Mastif
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: 70-80 kg
Země původu: Velká Británie
Doba vzniku plemene : již ze starověku.
Původní využití : Rodinný,doprovodný pes.
Základní charakteristika : Hlídací pes, služební pes, společník.
Anglický mastif má krátkou a hladkou srst. Vyskytuje se v několika varietách zabarvení, kromě jiného zlatožluté a načervenalé. Srst může být i pruhovaná. O současném anglickem mastifovi se říká, že vůči lidem, kterým důvěřuje, projevuje nejen dobromyslnost a přátelskost, ale i mimořádnou přítulnost. Pokud je anglický mastif podrážděný, dokáže být vůči neznámým lidem velmi nepříjemný, agresivní, útočný až nebezpečný. Anglický mastif je velmi ostražitý pes. Tento vysloveně mohutný, masivní a velmi silný pes dorůstá do výšky něco kolem 80 cm. Jeho hmotnost se pohybuje obvykle mezi 70 až 90 kg. Má vysloveně silné končetiny, které jsou zakončené kulatými a širokými tlapami. Stavba těla má obdélníkový tvar. Hlava je široká, se stejně širokou a mohutnou tlamou. Anglický mastif potřebuje prostor, ale neměl by se chovat venku. Má rád kontakt s rodinou. Nevyžaduje dlouhé procházky, svou podstatou je to tak trochu lenoch. Stačí několik kratších procházek denně. Zejména v mládí se nesmí přetěžovat, aby se mu dobře vyvinuly klouby a kostra. Kvůli své velikosti někdy mívá právě s kostrou problémy. Jinak ale netrpí nemocemi víc, než jiná plemena. Ne nadarmo se o mastifovi říká, že je to obr s něžným srdcem. Přestože byl používán hlavně pro boj, jeho „parketa" je spíš hlídání. Své teritorium brání neústupně, a pokud ho vetřelec naruší, napadne jej. Může být tedy velmi nebezpečný, ovšem pouze pokud je k tomu vyprovokován. Jinak je to klidný, až apatický pes, zejména dětem dovolí hodně. Má velmi milou a přátelskou povahu, miluje svou rodinu a vyžaduje její blízkost. Není proto vhodné ho chovat venku v kotci. Anglický mastif je inteligentní, vnímavý a poslušný pes, i když na povely reaguje trochu pomaleji. Právě snadná ovladatelnost v kontrastu s jeho mohutností, na něm možná nejvíc překvapí. Anglického mastifa můžeme chovat jako hlídacího psa, anebo ho vycvičit jako služebního psa. V každém případě potřebuje hodně místa. Jeho chovatel by se mu měl postarat o dostatek zaměstnání a pravidelný pohyb. Jeho vztah k dětem, které zná a které má rád, je bezproblémový. Chovatel anglického mastifa by s ním měl zacházet se znalostí a plnou zodpovědností. Anglický mastif má, stejně jako celá řada jiných plemen, svůj původ v prastarých molosských psech, jejichž praprapředek - Lupus Laniger žil v době neolitu na tibetských náhorních planinách. Odtud se psi rozšířili do Mezopotámie a později s Kelty do Evropy a Anglie. Jisté je, že na ně narazil už Julius César, když v roce 55 př. n. l. dobýval anglická opevnění. Anglický mastif byl po celá staletí používán v bitvách a válkách. Bojoval za Anglii proti Francouzům, byl ve válce Severu proti Jihu, dobýval Jižní Ameriku se španělskými konqistadory. Síla a odvaha tohoto psa byla také zneužívána v zápasech proti medvědům, býkům a lvům, což byla oblíbená zábava starých Římanů a později i britské šlechty. Stal se ale oblíbencem i prostého lidu, když byl používán například k honění býků před porážkou, aby se zajistila křehkost masa. Po zákazu zápasů v polovině 19. století, nacházel mastif uplatnění pouze jako hlídač a jeho obliba klesala. Hlídač byl ovšem dokonalý a jeho schopnosti se málem démonizovaly. Nakonec pes Baskervilský není nic jiného než právě Anglický mastif. Další krizi tohoto plemene způsobila II. světová válka.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ